Dopis s prosbou od dívky z dětského domova

Před dvěma lety jsem se poprvé setkala s Vero (pravé jméno neuvádím z důvodů ochrany). Byli jsme tehdy na výletě na koních, pak i v létě v Bulharsku. Doba pokročila a v září opustila dětský domov. Vero poukazuje na nefunkčnost systému z pohledu 18leté dívky, která se v této situaci ocitla.

Spousta z vás mi dáváte dotazy, jak podpořit děti z dětských domovů. Tady Vero je konkrétní výzva k akci přátelé. Spojme síly a zkusme se Vero podpořit, aby mohla odjet na studijní pobyt do Anglie.

Za jakoukoliv pomoc a podporu děkuji. Jsem k dispozici na jsme@na1lodi.

Monika Melicharová

dovoluji si obrátit se na Vás s prosbou o pomoc. Jmenuji se Vero, vyrostla jsem v pěstounské péči a v dětském domově, studuji střední školu a mým snem je získat odbornou kvalifikaci, abych mohla zlepšovat systém péče o děti v dětských domovech v České republice. Po maturitě plánuji pokračovat ve studiu v zahraničí v rámci programu Erasmus. Proto se chci v létě 2023 zúčastnit tříměsíčního intenzivního studia angličtiny v Anglii. Ráda bych našla podporovatele, který by mi pomohl s financováním nebo doporučením tohoto jazykového kurzu.

Vím, že není snadné rozhodnout se poskytnout pomoc neznámé osobě. Proto připojuji pár řádků o sobě a také svou představu o tom, co by se v českých dětských domovech mělo zlepšit.

Dětský domov na vlastní kůži

Moje rodina mě ihned po porodu předala kojeneckému ústavu, kde jsem žila několik let. Během nich se o mě má rodina chvíli zajímala a jindy zase ne. V mých čtyřech letech jsem se dostala do pěstounské péče, kde jsem setrvala do svých 16 let. Vztah s pěstounkou nikdy nebyl založen na vzájemné důvěře, respektu ani blízkosti, do dětského domova (DD) jsem odešla na vlastní žádost, jelikož "doma" to již bylo k nevydržení.

Když jsem přišla do DD, život se mi zase obrátil vzhůru nohama. Spíše, než dětský domov mi toto zařízení připomínalo blázinec. Mé začátky nebyly vůbec jednoduché - vyrovnat se se ztrátou několikaletého zázemí, přijmout skutečnost, že jsem skončila v DD i fakt, že pěstounka odmítala jakýkoli kontakt se mnou, bylo na jednoho člověka víc než dost. Psychicky jsem byla tak vyčerpaná, že mi nezbývala energie na školu, a plnění úkolů v době online výuky pro mě bylo nadlidským výkonem. Měla jsem však štěstí, že jsem v rámci hostitelské péče navázala vztah se svou hostitelkou a její rodinou, která mě tehdy podpořila a díky bohu mě i nadále podporuje. Díky této podpoře jsem zůstala studentkou střední školy a mohla jsem se dostat až do bodu, kde se nyní nacházím.

Co mě pohání vpřed

Dětský domov jsem opustila v září 2022 v den svých 18. narozenin s nadějí, že se mi podaří splnit si svůj sen, který mi dodává sílu a pomáhá mi překonávat překážky i špatné dny. Chtěla bych se stát kvalifikovanou osobou, která bude moci zlepšovat systém péče o děti v dětských domovech.

O fungování dětských domovů jsem se začala zajímat tím více, čím déle jsem v domově žila. Jednak kvůli častým konfliktům mezi námi dětmi a velkou částí pracovního personálu, ale také kvůli nedbalému, často až zraňujícímu způsobu komunikace či stylu vedení debat ze strany některých zaměstnanců DD.

Vím, že s těmito dětmi se život již od začátku nemazlí, a já chci pomoct to změnit. Věřím, že díky své osobní zkušenosti se životem v DD a svému studiu, ve kterém hodlám po ukončení SŠ pokračovat, budu moct dětem z DD pomáhat najít své místo v životě a snad i vylepšit ústavní výchovu v rámci celé České republiky.

Moje studijní plány

Prvním krokem ke splnění mého snu a také ke splnění mé vnitřní povinnosti nezavírat oči před skutečností, že DD v České republice jsou například oproti západní společnosti pozadu, je studium. Nejprve chci zlepšit svou úroveň cizího jazyka, v mém případě angličtiny, abych mohla přistoupit ke kroku druhému, a to studovat po ukončení maturitního ročníku v zahraničí, v rámci programu Erasmus.

Zkušenosti, které svým studiem v zahraničí postupem času získám, vidím nejen jako cenné, nýbrž i nezbytné pro zlepšení kvality dětských domovů v ČR. Je důležité alespoň se přiblížit standardům a měnícím se potřebám dětí v 21.století.

Ráda bych se v termínu červen-srpen 2023 zúčastnila tříměsíčního intenzivního studia angličtiny v Anglii, které by pro mě bylo přínosné v mnoha směrech - od zkvalitnění mé jazykové úrovně, zlepšení výsledků u maturitní zkoušky, která mě čeká v následujícím roce 2024, až po možnost poznat jinou zem, která je pro miliony lidí pravým domovem.

Na co by se dětské domovy měly zaměřit, kromě uklizených skříní

• Dětské domovy potřebují vychovatele, kteří jsou nejen svým odborným vzděláním a pravidelnými školeními kvalifikováni pro tuto profesi, ale mají i dostatek empatie, pochopení a dovednost podporovat děti, když ony samy v sebe někdy nevěří. Vychovatelé by měli být schopni dát dětem podporu a motivaci, ne je o ni obírat přehnanou kritikou a shazováním. Být vychovatelem v DD je velmi důležitá role, mnohdy je vychovatel nejbližší osobou, kterou dítě má, k čemuž se váže velká zodpovědnost.
• Děti by měly být podporovány k plánování své budoucnosti mimo prostředí DD mnohem dříve než měsíc před dosažením zletilosti a jejich příprava na odchod z DD by měla zahrnovat základy finanční gramotnosti, informovanost o všech dostupných podpůrných prostředcích, komunitách a všech druzích finančních podpor od státu.
• Vychovatelé by měli naslouchat kritice a potřebám i u menších dětí. To, že je dítěti sedm, neznamená, že jeho názor nemá dostatečnou váhu. Děti by neměly být otroky ani vlastních rodičů, natož pak osob, které o ně mají pečovat.
• DD by měly spolupracovat s rodiči, pokud se o dítě alespoň v minimální míře zajímají, a zvýšit tak vědomí vlastní identity dětí. Vychovatelé by se neměli vyhýbat debatám o rodinách dětí a jejich životních situacích, pokud samy děti o to projeví zájem.
• DD by měl pečovat o osobnostní i vzdělávací rozvoj každého dítěte v DD. Kázeňské problémy dětí by se měly řešit šetrně a s pochopením, děti je nutné více podporovat než kritizovat.
• Vychovatelé by měli pomáhat romským dětem nestydět za svou národnost a pomáhat jim nalézt svou hodnotu bez ohledu na barvu kůže. Rasistické poznámky, které děti z domovů a z romských rodin mnohdy slyší poprvé již ve svých 5 letech ve školce, jsou velmi často důvodem ztráty sebedůvěry. S rostoucím věkem romské děti vnímají, že nejsou všude vítány a že se na ně společnost dívá skrz prsty. Je těžké čelit rasismu a zachovat si zdravou sebelásku, o to víc, když je na to dítě samo. Domovy by měly s dětmi např. v rámci preventivních programů probírat otázky týkající se nejen rasismu, ale i ostatních důležitých témat.
• Cílem DD by mělo být co nejvíce se zapojovat do akcí a projektů určených dětem z dětských domovů různých věkových skupin, aktivně udržovat kontakty s nadacemi, fondy či organizacemi, které mají prostředky potřebné pro rozvoj dětí. Domovy by měly být schopné děti připravit na samostatný život ve světě, kterému budou rozumět a nebude jim cizí.

Jsem si vědoma, že mnoho vychovatelů by se mnou ve výše uvedených bodech nesouhlasilo a označilo by tyto požadavky za nesplnitelné z časových důvodů. Já jsem však přesvědčená, že děti, které se ocitly v ústavní výchově, potřebují tato témata otevřeně probírat a utvářet si své vlastní názory, protože to vede k rozvoji kritického myšlení a schopnosti vyjádřit svůj názor.

Když se o děti nechtějí či nemohou postarat rodiče, kdo jiný jim má pomoci projít si tou těžkou cestou než lidé, kteří si vybrali práci vychovatele či tety v DD?

Systém náhradní péče v ČR potřebuje významné změny. Jednou z nich je získat kvalitní a zapálené vychovatelky a vychovatele. Tak náročnou práci je ale potřeba odměnit, pak bude snadnější nahradit vyhořelé a rutinní zaměstnance novou generací vychovatelů. Tato investice se státu vrátí, vždyť jde o skutečné děti a jejich budoucnost, nejen o položky v seznamech!

Vážený adresáte, vážená adresátko mého dopisu, zatím se vzájemně osobně neznáme. Věřím však, že se mi podařilo přiblížit Vám můj příběh, mou životní motivaci a plány. Pokud se rozhodnete podpořit mé studium, budu Vám velice vděčná. Slibuji Vám, že Váš dar bude využit k těm nejlepším účelům - společně pomůžeme dětem z dětských domovů v České republice žít lepší život.

S úctou a pokorou

Vero